Etikoterapie

Etikoterapie nás učí, jak se stát vědomým tvůrcem svého života. Umí nastartovat proces sebeuzdravování, vnáší do života spokojenost, radost, lásku i zdraví. Dokáže změnit nás, a tím i naše okolí. Etikoterapie vede k sebepoznání a zabývá se uzdravováním nemocných vztahů k sobě i k druhým. V těchto nezdravých vztazích hledá příčiny problémů a nemocí člověka.

Člověka ovlivňují negativní pocity jako je strach, závist, zloba, lítost, nenávist, křivda a trápení se pro druhé. Tyto destruktivní pocity narušují harmonii duše a těla. Vznikají tak fyzické potíže a nemoci. Etikoterapie se zabývá uzdravováním nemocných vztahů k sobě i ostatním. Nemoc těla je z tohoto pohledu jen hmotným otiskem nemocné duše.

Jedná se o celkový pohled na člověka, na jeho tělo, duši i ducha. Jde se do hloubky člověka, do jeho nitra. Je určena pro ty, kteří už nechtějí jen pasivně přihlížet své nemoci a polykat prášky, ale pro ty, kteří mají odvahu vykročit na cestu objevování sebe a svých chybných postojů a jednání, na které nemoc a problémy upozorňují. Léčí a řeší vaše trápení.

Naše tělo nám spolehlivě ukazuje cestu k nalezení smyslu našeho života. Tělo zrcadlí naše chování, myšlenky a přesvědčení.

Pozitivní emoce a myšlenky nás povznášejí, dodávají pozitivní energii, chuť do života a optimisticky hledět do budoucnosti.

Negativní chování, emoce a myšlenky v nás postupně vytváří nemoci. Nemoc k nám přijde jako varování, že ve svém životě děláme něco špatně a něco není v pořádku. Musíme se zastavit, naslouchat a popřemýšlet, kde ve svém životě chybujeme. Situaci najít, pochopit a změnit. Dojde tak ke skutečnému uzdravení a vymizí hmotný příznak nemoci v těle.

Etikoterapie říká, že nemoc je zdravá reakce těla na nezdravé myšlení. Stává se, že neumíme dobře pochopit a přijmout to, co nám život přináší. Často, až přes bolestné životní zkušenosti, jsme ochotni a schopni změnit své negativní chování a myšlení. Etikoterapie nás učí vědomě vytvářet láskyplné myšlenky, přijmout sám sebe, umět se radovat ze života a být spokojený. Neubližovat sobě, ani nikomu jinému. Skutky, slovy a myšlenkami, které mají obrovskou sílu.

Pokud chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, musíme se naučit milovat sami sebe. Přijmout se takový, jací jsme. Osvobodit své vnitřní dítě a naplnit ho chybějícími pocity lásky a bezpečí.

Vnitřní dítě

Pohled na děti

Děti jsou velmi citlivé a v jejich srdcích je touha po opravdové, bezpodmínečné lásce. Když dítě nějakým způsobem strádá, začne se jeho duše bránit a dítě nějakým způsobem na situaci reaguje. Stáhne se do sebe, zlobí, vzteká se nebo se snaží přizpůsobit a podřídit. To vše může vést k nemoci. Onemocní-li dítě, je potřeba se podívat na to, jak a v jakém prostředí dítě vyrůstá. Zda v láskyplném prostředí nebo naopak. Dítě je napojeno na své nejbližší a nejvíce na své rodiče. Zrcadlí jejich energii a pocity na sobě.